_(1).png){kind=logo}
Chuť vnímáme prostřednictvím chuťových receptorů, což jsou takové malé přijímače, které náš mozek informují o tom, co jak chutná. Nejvíc nám o chuti jídla a nápojů říká jazyk, kde je umístěno těchto receptorů – chuťových pohárků nejvíc, nicméně chuť vnímáme i celými ústy. Dospělí jich mají dva až osm tisíc, a když si náhodou spálí pusu, není nic ztraceno, protože chuťové pohárky fungují 10–14 dní, pak zaniknou a na jejich místě vzniknou nové. A když se o dětech řekne, že mají mlsný jazýček, něco na tom rozhodně je, protože děti mají chuťových pohárků víc než dospělí, takže teoreticky můžou rozeznat chutě lépe.
Pro každou ze základních 4 chutí (sladká, slaná, kyselá a hořká) máme jiný druh chuťových pohárků, které nejsou rozložené po celém jazyku rovnoměrně, takže mezi jednotlivými chutěmi neexistují ostré hranice. Japonci dokonce přišli s pátou chutí umami, která pomáhá charakterizovat chutě masitých jídel a jídel z ryb a vajec. Celkové vnímání chuti ještě doplňují kořenité podněty, které vyvolávají požitek z jídla tím, že jsou pálivé a můžou vyvolávat až mírnou bolest.
Samotný mechanismus vnímání chutí není jednoduchý. Chemické a aromatické látky v potravě se rozpustí ve slinách, s kterými se dostanou až k chuťovým pohárkům, které stimulují. A ty pak vyšlou informace o chuti do mozku. Zajímavé je, že chuť je úzce propojená s čichem, takže když něco vložíme do úst, čichové receptory „probudí“ i chuťové receptory, a ty vyšlou signál do mozku. Uvědomujete si, jak všechno chutná stejně, když máte rýmu? Je to proto, že mozek nedostane dostatečný signál z nosu.
Chuť je regulovaná dvěma částmi mozku: kmenem a mozkovou kůrou. V ideálním případě by chuť měla být do jídla zakomponovaná spolu s pocitem hladu, aby měl člověk zajištěný optimální příjem stravy. Právě tento mechanismus dokáže zajistit dětem dostatečné množství výživy pro jejich vývoj a růst. U dospělých pak pomáhá udržovat ideální tělesnou hmotnost.
První chuťové buňky u dětí vznikají už v 8. týdnu po početí, a protože jsou s mámou v úzkém spojení, vytvářejí si vztah i k chutím z jídla, které jí maminky. Když se pak dítě narodí, okamžitě využívá už zhruba 4500 chuťových buněk a už v prvním měsíci dokáže rozeznávat chutě a reagovat na ně grimasami. Nejvíc vnímá sladkou chuť, a proto, když je mateřské mléko sladké, cítí se bezpečně a rádo ho pije. Příroda tak zařídila, že dostane všechno důležité, co mateřské mléko obsahuje.
I když má novorozenec chuťových buněk poměrně hodně, nejsou tak citlivé jako u dospělých. Čerstvě narozená miminka ale rozhodně nemají rády kyselou chuť, na kterou můžou reagovat i pláčem, a například slanou chuť začnou rozpoznávat až kolem 4. měsíce, kdy se v jejich chuťových pohárcích začnou objevovat proteiny (bílkoviny) citlivé na sodík.
Místo sladkostí ovoce
Na jazyku nejsilněji vnímáme sladkou chuť, a jak už jsme zmínili, novorozenci ji dobře znají z mateřského mléka. Sladká chuť je ovšem spojená s cukry, které sice dětem dodávají potřebnou energii, ale jejichž množství musíme hlídat, abychom jim nezadělali na dětskou obezitu. Výbornou náhradou za sladkosti je proto už od 4. měsíce ovoce, které navíc obsahuje vlákninu a spoustu vitamínů. Vhodné je také ve formě kvalitních nepřislazovaných ovocných příkrmů. Ideální je nabídnout dítěti 100 g ovoce denně, rozděleného do dvou menších porcí.
MUDr. Monika Michňová